Jan Kučera, Lukáš Opekar

Vše, co byste chtěli nebo měli vědět

Zajímá Vás dění kolem lidských zdrojů, zaměstnanosti, změnách v zákoně ovlivňujících Váš profesní růst? Nebo Vás zajímá jen dění ve společnosti WinWork, s.r.o.?

Zpět na seznam novinek

Zaměstnání budoucnosti bude rozdělené na malé úvazky. Úspěšní budou ti, kdo zvládnou efektivně pracovat z domova

HN: Neomezenou dovolenou poskytuje v Česku jen málo firem, proč?

Je rozdíl mezi tradičními firmami a těmi, které akcentují současné trendy. Přece jen, když máte tradičně řízenou firmu nějakého dodavatelského řetězce závislou na vstupech a výstupech, tak prostě nemůžete výrobu plánovat tak, že lidem dáte neomezenou dovolenou. Na druhou stranu jsou povolání, kde je práce víceméně duševní. Firmy začaly zmenšovat kanceláře, jeden stůl sdílí více lidí. Není nic neobvyklého, že obchodníci pracují čtyři dny v terénu a pátý den doma a zpracovávají poznámky z cest. Jsou povolání, kde home office a neomezená dovolená jsou zcela běžné.

HN: Firmy, které neomezenou dovolenou zavedly, si pochvalují, že zaměstnanci si tolik volna ani nevyberou. Funguje u nich vůči firmě nějaký podvědomý závazek?

Mám praktickou zkušenost přímo zevnitř firmy. Poznáte, když je zaměstnanec spokojený a dělá práci, která ho vzrušuje a baví. V prosinci si potom převede dovolenou do dalšího roku. Můžeme si říct, že neměl čas si dovolenou vybrat, ale vlastně ho ta práce tak bavila, že si zvolil místo být na dovolené být v práci.

Marek Navrátil (44)

Začínal v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR, kde se věnoval vlivu počítačů a nových technologií na člověka a soustředění na práci. Disertační práci obhájil v oboru detekce emocí, vyšetřil desítky odsouzených za násilnou trestnou činnost na detektoru lži. Pracoval jako personální ředitel, nyní se jako headhunter specializuje na pozice vrcholového managementu, především ve výrobních podnicích, obchodu, IT a start-upech. Žije v Praze.

HN: Je to vůbec zdravé?

To je otázka a velké téma, najít work life balance. Je to větší výzva než řídit lidi, kteří pracují vzdáleně, nebo mít celý vzdálený tým. A nemusí to být ani záměr, protože někteří zaměstnavatelé nemají k dispozici prostory a vy pracujete na full time z domova nebo z pláže neustále. Firmy si tyto "digitální nomády" hýčkají, vozí je po atraktivních destinacích, kde jim připravují atraktivní kanceláře s výhledem na moře. Taková budoucnost mi přijde zajímavá ve srovnání s honem za nejlepší zasedačkou a nejlepší kanceláří roku, které jsou si stereotypně víceméně podobné. Protože, a tam asi mířila i vaše otázka, je důležité vybudovat prostředí, kde se lidé cítí dobře, pracují a nepřetěžují se.

HN: Nesvádí ale neomezená dovolená k tomu, pracovat neustále?

Ano, neomezená dovolená se může rovnat neomezené práci. Dovolená je v mnoha oborech vlastně anachronismus, pozůstatek z doby průmyslové revoluce, kdy bylo potřeba fabriku zavřít a nechat všechny lidi odpočívat.

HN: Co znamená odpočinek dnes?

Víte, já se v práci potkávám většinou se špičkami, lidmi, kteří málokdy odpočívají pasivně. Jsou to aktivní sportovci. Při zimní dovolené vyšlapou až na vrchol hory v prašanu. Jeden z mých klientů, ředitel firmy, pokaždé, když ho potkám, má něco zlomeného nebo je zraněný. Je to adrenalinový sportovec. Stejně to vidím i u řady lidí, kteří pracují monotónně. Vyhledávají aktivní zábavu a vzrušení, něco netradičního.

HN: Ptám se proto, jestli se vůbec v dnešní době lze od práce zcela odstřihnout?

To je těžké. Třeba moje práce spočívá v tom, že si píšu s lidmi, kteří si hledají práci. A já si s nimi píšu nejvíce v pátek a v neděli.

HN: Možná proto, že oni mají čas jen v tuto dobu.

Ano, to jsou jejich jediná časová okna. Myslím si, že to je do značné míry generační záležitost. Komunikace, kdy odešlu dopis a druhá strana ho přijme a odpoví na něj, se přenesla do e-mailu. Vlákna v konverzacích a komunikaci na Facebooku, LinkedInu či Slacku ale není potřeba ukončovat. Tam konverzace neustále běží. Když takhle komunikujete se svým pracovním týmem na Slacku, vyřazení se může bolestně prožívat. Lidé se tam kromě práce baví o osobních věcech, je tam legrace. Virtuální firemní život má na Slacku daleko větší rozměr než jen e-mailová korporátní komunikace.

HN: Když chce někdo hodit doma práci za hlavu, není normální?

Ve chvíli, kdy vám zaneprázdněný manažer řekne "Já jsem tak rád, že můžu přijít domů a tu práci odhodit a zcela na ni zapomenout", tak si myslím, že není úplně spokojený. Má doma ženu, kterou v podstatě nezajímá, co bylo v práci? Není možné zcela podstatnou část vašeho života odstřihnout a stát se někým jiným. Myslím si, že daleko šťastnější jsou vztahy, kde máte možnost s tím druhým sdílet, co bylo v práci. Nemusíte do detailu, ale minimálně v náznaku, aby vám partner rozuměl. Aby vám při jednoduchém problému byl schopen poskytnout zpětnou vazbu. Myslím si, že odstřihávači a separátoři to mají daleko složitější, když dojde na lámání chleba.

HN: Kam se bude trend neomezených dovolených i home office vyvíjet?

V příštích letech budou firmy čelit výzvám, aby našly hodnoticí systém pro lidi na volné noze. Pracovní úvazky se budou čím dál více rozpadat do čím dál menších úvazků. Pak bude hodně náročné si vybrat ty lepší, kteří jsou schopni disciplinovaně pracovat na home office a v jakémkoliv režimu i s neomezenou dovolenou.

HN: Je tedy disciplína největší úskalí těchto benefitů?

Primární je zaručit výkon všech členů týmu. Jejich šéfové se shodují, že je problém motivovat všechny, kteří jsou na home officu. Je to náročnější pro lídra, jak si ke členovi týmu najít cestu. Někdy ale ani nemáte jinou možnost, když třeba máte omezený rozpočet na výzkum a vývoj, musíte si najmout vývojáře, který pracuje tři dny v týdnu a po ty tři dny ho musíte začlenit do běhu vaší malé firmy. Musíte ho kontrolovat, aby plnil to, co dělá, a pak pro něj udělat práci atraktivní, aby cítil, že je součástí týmu. Ne všichni zaměstnanci ale chtějí pracovat v home officu. Chtějí se zvednout, mít tu rutinu, posedět a jít s kolegy na oběd, cítit sounáležitost s týmem.

HN: Na lednové konferenci Agile jste řekl, že týmy řízené agilně jsou odolnější vůči rychlému střídání zaměstnanců než ty vedené direktivně. Můžete to rozvést?

Základní princip spočívá v pojetí, jak jsou řízeny agilní a klasické projektové týmy. V tom druhém případě šéf týmu je direktor, který kontroluje náklady, milníky, sleduje dosahování cílů. U agilního přístupu jde ale víceméně o objevování, čeho všeho jsme schopni a kam nás zajímavá cesta k práci dovede. Agilní týmy pracují většinou na IT projektech. Situace na trhu práce je nyní ale taková, že lidé z IT si vybírají, kam půjdou. Oni chtějí vědět, jaký je to projekt, jaká bude jejich role, jak dlouho bude projekt trvat a jak se mohou zdokonalit. Agilní tým musí být vyvážen věkově, výkonnostně, zdravotně, aby mohl zvládat náročné cíle. Jejich šéfové s vámi pracují na tom, jak odstranit překážku. Kdežto u direktivně řízeného týmu se musíte spokojit s tím, že máte nějaké hvězdy a nějaké outsidery. Je tam jeden šéf, který řídí a podepisuje dovolené. To odpovídá každodenní realitě.

HN: Jak slovo agilita vnímáte vy jako psycholog a headhunter?

Pro mě to je metoda organizace práce, je to způsob řízení týmu, lidí, kteří pracují na společném úkolu metodou, kdy je neúkoluji, kdy je nebuzeruji, ale společně s nimi v přesně daných časových útvarech pracuji na úkolu. Ten ani nemusí mít na začátku přesné zadání. Třeba když se tvoří nové webové stránky, které se mohou udělat různými způsoby. Pozice se v agilním týmu i jinak nazývají a kladou na sebe náročné nové dovednosti.

HN: Jsou moderně řízené týmy soudržnější?

Ano, jejich pouto je totiž daleko častější než ve starých korporátech. V momentu, kdy jste spolu neustále na Slacku nebo třeba Messengeru, součástí vlákna, a vidíte, že se něco děje, tak to prostě vyřešíte třeba v sobotu a v pondělí nemusíte přijít do práce, protože už je to hotové. Nechci ale paušalizovat. Moderně řízené týmy spolu komunikují v pracovním i volném čase.

HN: To ale možná souvisí i s nástupem mladé generace Y.

Ano, souvisí to s tématem mileniálů, kteří jsou zcela svolni s tím, že pracují pořád, ale málo. Generace před nimi na ně ukazuje, že pracují málo, ale už nevidí, že neustále. Mileniálové neodloží telefon. Pro ně není problém, když jim napíše šéf, protože on jim píše do jejich hračky, telefonu, kde v podstatě je to jen taková konverzace a problém se vyřeší jen tak mimoděk.

 
Zdroj: ihned.cz