Jan Kučera, Lukáš Opekar

Vše, co byste chtěli nebo měli vědět

Zajímá Vás dění kolem lidských zdrojů, zaměstnanosti, změnách v zákoně ovlivňujících Váš profesní růst? Nebo Vás zajímá jen dění ve společnosti WinWork, s.r.o.?

Zpět na seznam novinek

Důležité je správně vybrat

Je zajímavé sledovat „myšlenkové pochody“ jednotlivých majitelů, ředitelů či personalistů ... zkrátka lidí, kteří se snaží rozšířit svůj tým, nebo nahradit nevyhovující pracovníky. Ti pražští mají pocit, že mimo Prahu jsou lidé „méně rozmazlení“, ti mimopražští zase věří, že Praha je ve výhodě, protože je tam mnohem větší výběr z uchazečů a také vyšší platy ... Všichni mají pocit, že jejich firma je natolik specifická, že nikdo, kdo jejich pozici v jejich oboru nevykonával, nemůže chápat, jak těžké to mají ... A co víc - prakticky kohokoli se zeptáte, odpoví vám obdobně: Získat schopné 
a loajální lidi je téměř nadlidský úkol!
Přesto jsou firmy, kde ty schopné a loajální mají. A když bychom šli do důsledku, možná zde tito lidé pracují v mnohem skromnějších podmínkách, než by  měli u vás! Jak se to může stát?!

Vezměme v úvahu několik faktorů, které hrají svou roli:

  1. Jakkoli se to zdá nesmyslné, největší roli v tom celém hraje postoj firmy (majitele – personálního ředitele) k procesu najímání. Jestliže jim v podvědomí hlodá strach, nejistota, přesvědčení, že dostatečně schopné lidi nelze najít, jen těžko mohou dosáhnout jiného výsledku, než který očekávají. Nehledě na to, jak bohatými zkušenostmi je jejich přesvědčení podložené!
  2. Neméně významnou roli hraje jasné vymezení postu, zodpovědností, kompetencí a po-vinností – jen v případě, že máme úplně jasno, koho potřebujeme (s jakými předpoklady, s jakými dovednosti, v jakém věku ...), můžeme vytipovat správnou skupinu, na kterou zacílíme náš inzerát.
  3. Následně, když už se nám uchazeč ozve,   můžeme ho odradit tím, jak naši firmu a nabízený post prezentujeme do telefonu.
  4. Když překonáme tuto překážku a schopný člověk na pohovor přijde, můžeme selhat při kladení otázek, které mají odhalit, kdo před námi vlastně sedí.
  5. Pokud už víme vše potřebné, může nás zradit prezentace postu – místo vzbuzení zájmu se postaráme o znechucení, protože uchazeče strašíme tím, jak je tato práce zodpovědná, jaká má úskalí, atd.
  6. Pokud bravurně zvládneme prezentaci pozice, díky které si nakloníme uchazeče na svou stranu, vše se může zhroutit v okamžiku, kdy má dotyčný prokázat svou praktickou způsobilost. Vše co řekl bylo úžasné, na všechny otázky odpověděl ... jen taková drobnost - v praxi je nepoužitelný.
  7. Jiná varianta je, že uchazeč obstál, otázky zodpověděl, práce ho zajímá, jenže ... způsob, jakým ho s prací seznamujeme je natolik chaotický, nesrozumitelný, stresující, že nakonec ještě ve zkušební době odchází.

Oslovil vás některý z výše uvedených bodů? To je skvělá zpráva. Věřte, že jste o krok blíže k tomu, abyste byli při najímání úspěšnější. Každá snaha o nalezení způsobu, co ještě mohu při své práci vylepšit či zdokonalit, je posléze odměněna úspěchem... Často jsme však neskromní a očekáváme velké výsledky i přesto, že potřebné práci věnujeme minimum času nebo energie.

Už jste si někdy všimli toho, jak velký rozdíl je v tom, když někdo pracuje se zaujetím a touhou být úspěšný a tím, kdo tu práci dělá, protože mu nic jiného nezbývá? Berete jako samozřejmost to, že když jste vydali inzerát, přijdou vám desítky odpovědí? Očekáváte, že vyplnění dotazníku a standardní pohovor s uchazečem stačí? Máte pocit, že je jedno, kdo a jakým způsobem se bude vašemu nově příchozímu zaměstnanci při zaškolování věnovat? Předpokládáte, že nováček spoustu důležitých věcí  okouká za pochodu, protože všichni ve firmě se tímto způsobem zaučovali? Věříte tomu, že mistr bude zaučovat nového dělníka se stejným záměrem jako vy, aniž byste si to ověřili? 
Pokud si poctivě odpovíte na výše uvedené otázky, možná dojdete k názoru, že příjemnější je podpořit myšlenku, že lidé na trhu práce nejsou. Je docela přirozené, že člověk podléhá názorům svého okolí ... Vždyť  je to názor většiny!

Otázkou je, kde končí  prospěšná pravda vyplývající ze zkušeností a kde začíná omezující slepota – alibi vyzdvihované těmi, kteří nemají ochotu překročit svůj stín. 
Zajímá vás, jak jste na tom vy? Prozkoumejte, zda stále ještě „hledáte způsoby, jak to udělat, abyste správné lidi do svého týmu našli“, a nebo zda už „hledáte důvody, proč to nejde“. Ten, kdo tuto slovní hříčku vymyslel, byl geniální. Je totiž velmi výstižná a všeříkající. Jen je pro nás mnohdy těžké to připustit. Proč? Protože od přírody každý z nás potřebujeme mít pravdu. A o té svojí pravdě se snažíme přesvědčovat okolí ... Připustit, že tentokrát se opravdu mýlíme, to vyžaduje velkou osobní statečnost.  
Chcete důkaz pro toto tvrzení? Rozhlédněte se kolem sebe – najděte člověka, který s něčím bojuje, něco se mu nedaří a zkuste mu dát radu (aniž by o ni stál), jak to může rychle a dobře zvládnout. Pokud ještě není zralý na to, aby přijal svůj omyl, bude se s vámi hádat, že to už zkoušel, že to nefunguje, že je v jiné situaci než vy, když jste své řešení použili.

Zdroj: clovekaobchod.cz